Viděli jsme se v metru
No. 8515
Dnes, ve středu 11. března,
jsme kolem jedné hodiny odpoledne oba nastoupili do stejného vagonu na Náměstí Republiky. Byla jsi tam se dvěma kámoškama/spolužačkama a byla jsi z nich nejmenší. Hned mě zaujaly tvé dlouhé tmavé vlasy a krásné oči. Měla jsi na sobě černou koženkovou bundu a pod ní mikinu s kapucí a tmavší kalhoty. V ruce kabelku a PROčkovou verzi iphona, myslím, že něco z těhle dvou věcí bylo růžový nebo fialový, ale ruku do ohně bych za to nedal. Já jsem stál celou cestu opřený o dveře se založenýma rukama a dělal „jakože tam vůůůbec nejsem“ – krémově bílá bundokošile, bílé triko a sluneční brýle na hlavě. Po první zastávce jste si s kamarádkama sedly křižmo naproti mně, protože se tam uvolnila tři místa vedle sebe. Seděla jsi na kraji a byla jsi natočená mým směrem. Celou cestu sis hrála s vlasy, upravovala se, smála se a poslouchala holky. I když se naše pohledy párkrát střetly, oba jsme pokaždé klasicky uhnuli. Celou cestu jsem sbíral odvahu vás oslovit a říct si ti o číslo, ale nakonec jsem vagon opustil jako totální zbabělec. Všichni jsme vystoupili na Vysočanské. Až v autobuse směr Libeň mi došlo, že jsem fakt hlupák, tak jsem se na Vysočanskou ještě vrátil a chvíli tě hledal. Pak mi podle směru vaší cesty došlo, že jste nejspíš mířily na přednášku do školy, ale kdo ví. Pokud se v tomhle popisu poznáváš, budu rád, když se ozveš. Nebo se třeba se ještě někdy potkáme random jako dneska. Přísahám, že pokud se to stane, už tu odvahu najdu. :)
Submitted: March 11, 2026 10:59:21 PM CET